Jan Škoda
Jilemnice
(pozdější německý název Starkenbach) je podkrkonošské město v okrese Semily. Jde o jedno z měst soupeřících o název „brána do Krkonoš“. Město je spádovou obcí pro střed západní části Krkonoš a Podkrkonoší a přirozeným centrem této oblasti. Zajímavý je půdorys centra města, ukazující na jeho plánovité založení, nikoliv na živelné osídlení. V roce 1894 zde vznikl Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, nejstarší český lyžarský spolek.
Město Jilemnice je poprvé zmiňováno ve 14. století (písemně doklady o vzniku pochází z roku 1356), kdy tvořilo významné centrum štěpanického panství pánů z Valdštejna. Přesné založení nejde přesně určit (odhaduje se nejpozději kolem roku 1325), protože město několikrát zcela vyhořelo a písemné prameny z této doby se nezachovaly. Město bylo díky své relativně odlehlé poloze uchráněno od válečných konfliktů až do roku 1634, kdy bylo vypáleno Švédy. Významný mezník představuje rok 1701, kdy město přešlo do rukou rodu Harrachů. Ti spojili obě části obce, Valdštejny v roce 1492 rozdělené, a rozvíjejí místní průmysl, zejména sklářství a plátenictví. Město i v tomto období několikrát vyhořelo, mohutné požáry postihly obyvatele v letech 1788, 1803, 1838. Další rozmach města nastal koncem 19. století, kdy Jan Nepomuk František hrabě Harrach nechal vybudovat železniční trať Martinice–Rokytnice nad Jizerou. Rozmach přinesl rozvoj turistického ruchu, díky němuž je město označováno jako kolébka českého lyžování. Rozvoj města pokračoval i v meziválečném období , zastavila jej až okupace a následná vnucená restrukturalizace průmyslu. Po prvním zavedení okresů v roce 1850 se Jilemnice stala okresním městem. Byla jím prakticky nepřetržitě až do roku 1960, kdy byla přiřazena pod okres Semily. V 16. století nechali Křinečtí z Ronova v Jilemnici postavit zámek, který později dvakrát rozšířili Harrachové. V jeho budově dnes sídlí Krkonošské muzeum, jehož expozice je zaměřena na historii a národopis západních Krkonoš a také na počátky a vývoj českého lyžování